Kareta

na Střekovskym nábřeží vidim karetu
jak stěží běží v hubě cigaretu
právě jí řeky proud vzal poslední sirky
ještě valí se jí čoud z pravý nosní dírky

​​já vidim karetu, karetu
v hubě má cigaretu​

chvíli peláší po té zastaví
ještě se za ní práší, ale kareta ví
že jí uplavou a že jí došel dech
honí se jí hlavou, že má v životě prostě pech

já vidim karetu, karetu
v hubě má cigaretu​

říkám si kareto, ty holka pitomá
kdyby sis tohleto nechala na doma
nadává křičí, téměř vzteky brečí
tak jen zamává sirkám, co plujou na Děčín

já vidim karetu, karetu
v hubě má cigaretu​

pár vajglů a krabička sirek, je to poslední co zbylo
s tím užila si chvilek, vzpomíná jak dobře bylo
jak utíkala, od všedních realit
teď všechno voda vzala a nemá si jak zapálit

já vidim karetu, karetu
v hubě má cigaretu​

holka má nervy, od běhu puchýře
řešením želvy je vlízt do krunýře
jenže se tam nevejde, co je tam doprčic
náhle všechen vztek přejde, tlačí ji krabička ze Sušic

já vidim karetu, karetu 
v hubě má cigaretu​
já vidim karetu, karetu
v hubě má cigaretu​