Nezaměstnanej
Až se příště narodím, 2016
šest hodin ráno, koukám do stropu a opět se mi vrací zpátky ten nepříjemnej pocit, že jsem
nezaměstnanej, na celej svět nasranej
kdo by chtěl mi práci dát, chci se zas naplno smát
zažít už něco jinýho, mít jako člověk využití
nemít času volnýho, plnohodnotný tu žíti bytí
toužím dílo vytvořit, pro cizí obdivování
nechci dál už živořit, rád bych našel motivování
mám už toho všeho dosti, nechci žít ze zbytku z kosti
chci bejt platnym členem naší veselý společnosti
dejte mi motorovku, cirkulárku, lopatu či kladivo
pokácim smrky, potom nařežu a nadělám na palivo
míchačku, elektriku, cement, vápno, písek, vodu na zdivo
já nechci přežívat a furt čekat, já chci vydělat na pivo
jenže jsem nezaměstnanej, na celej svět nasranej
dejte mi třeba umístěnku, já už chci bejt z toho venku
v domnění jsem budoval plány, sny a budoucnost
tenkrát když jsem studoval, teď nevim, jestli zbyla ctnost
i těm co makat nevidim, v hloubi duše závidim
že mají někde svoje místo a v hlavě více čisto
přesto že se netěšej do zajetýho zaměstnání
moje trable neřešej, přijít však mohou z nenadání
chci potkat vlídný slovo, důvěru a lehkej náznak ochoty
vrátim to poctivostí, činy, chci už nastoupit do rachoty
aspoň tak na den zkusit, mít kancelář, notebook, oblek, židli svou
představovat si jaká je to krása, projít si tou pohádkou
jenže jsem nezaměstnanej, na celej svět nasranej
podmínky nemusej bejt nej, jen touha chtít bejt potřebnej
kdo práci má, tak bojí se a kdo jí nemá, láteří
má víra zvolna ničí se, neznalej tomu nevěří
horskej vzduch do pytlů dávat, pak po městech ho prodávat
vzorky do starejch pneu rýt, nechat se na zakázku zbít
u silnic na přechodech stát a za přejití vybírat
na politika si tu hrát, či jinym švindlem vydělat
nejkrásnější žena po boku nezvedla by sebevědomí
víc než ten den, kterej už musí přijít, ten kterej to prolomí
občas se zkrátka najde moment, kdy naděje začne burcovat
přátelé, kamarádi a vůbec všichni, já bych chtěl jen pracovat